tak je tomu rok co jsem si napsal na papir vsechna svoje tajna prani a dal si je na noc pod polstar aby se splnili. no, do prahy jsem se sice pristehoval, v mestsky knihovne jsem take byl ale divku sveho (dosavadniho) zivota jsem potkal jinde. jiz klasicky to skoncilo smutne a ja si rikam ze vlastne nic novyho v mem zivote neni... vse je pochmurne tak jako uvnitr me. a do toho je ted ta zima a tak se teplo k srdci dostava jeste hure. chci videt do minulosti jak se prochazeli lidi po praze treba v 17. stoleti. co si rikali a jaka byla laska v te dobe. chci videt do budoucnosti abych videl sebe jestli jsem konecne stastny. jestli se vecer privinu k zene, ktere budu oddane slouzit. chci videt do soucastnosti. chci videt do sebe.
dictated, but not read
